THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Albumový debut plzenských thrasherov je, pravda, už trochu starší, v marci sa ale dočkal 12-palcového vinylového vydania u Support Underground, patrí sa teda niečo o ňom napísať. 1000 BOMBS sú Asura (basgitara, vokály), Lord Sheafraidh (bicie) a Throllmas (gitary, vokály), známe figúry českého metalového podzemia, spolu účinkujúce hlavne v TROLLECH, a tu púšťajú z reťaze svoju vášeň pre starý thrash metal. Starý = 80. roky so všetkým, čo k tomu patrí, aj keď napríklad zvuk, hoci „retro“, je urobený veľmi dobre, je hutný, kope, a hru jednotlivých nástrojov si možno celkom slušne vychutnávať, hoci o nejaké technické a progresívne momenty tu fakt nejde.
Klasické osemdesiatkové riffovanie, tuším skôr zaoceánskeho rázu a hlavne v duchu „menších“ kapiel, v sekaných a skákavých momentoch cítiť aj závan neortodoxných spolkov ako M.O.D. a podobne. Subjektívne mám pocit, že „bombám“ sedia viac rýchle, razantné, energické paľby, v stredných tempách znejú trochu ťažkopádne, ako keby chceli napodobniť aj to, že starí thrasheri mali občas hráčske a skladateľské či aranžérske rezervy. Zvlášť prvá polovica osemskladbového albumu sa rozbieha trochu kostrbato a keď v piatej „Black Holes“ trio pritlačí na pílu, poviete si „no, načase“.
Album má svoje slabšie i silnejšie momenty, tie druhé hlavne vtedy, keď nastúpia rozviatejšie harmónie a svižné, agresívnejšie ladené party. Trochu mi trvalo zvyknúť si na vokály, na viacerých miestach znejú akosi zastreto a silene. V porovnaní s takými súkmeňovcami od Support Underground ako MAJSTER KAT, CATASTROFY alebo aj LAID TO WASTE sú 1000 BOMBS zatiaľ o triedu nižšie, resp. ma hudobne oslovili menej než vyššie spomenutí.
5,5 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.